Štítná nad Vláří
aneb
Jak nás Pepa utahal a pak prohlásil že jsme se váleli :o)
Stručný leč výstižný zápis z jedné roverské akce :o))



To jednou Pepa prohlásil, že bysme po táboře zasloužili nějakou roverskou akci (jakože za odměnu). Když se řekne zasloužili každý z nás si představí něco jiného. Některým z nás vyvstala představa krásných čtyř dní odpočinku jiní zase viděli (protože dobře známe Pepu) akcičku poněkud drsnější charakteru. Není tedy divu že ti naivnější z nás nepřišli následujícím 4 dnům úplně na chuť. Vzhledem k tomu že se Štítná nad Vláří nachází téměř na hranicích se Slovenskem strávili jsme první den cestou. Musím poznamenat že byla velice zajímavá , protože jsme většinu strávili v uličce vlaku, ale nálada nechyběla :o))). Když jsme konečně dorazili do Popova (naše konečná) byla už téměř tma. Než jsme vyšli na cestu tak se zatáhlo úplně a začala strastiplná cesta do kopců. Asi po dvou hodinách cesty lesem jsme byli na místě. Před námi stála osamělá chaloupka. Naši průvodci nám dali klíče, popřáli dobrou noc a odešli. Zmocnila se mě mírná panika. Představa, že mě někdo dvě hodiny vodil lesem, zavedl na neznámé místo a teď odešel nebyla nejpříjemnější. S hrůzou jsem si představovala ráno kdy se vzbudím a nebudu vědět ani odkud jsem vlastně v noci přišla, natož jak se dostanu zpátky. Na hrůzné představy ovšem nebyl čas, protože bylo nutné zatopit abychom v chaloupce nezmrzli. Když jsme se konečně zabydleli přišel čas na večeři, tedy čočkovou polévku. Zde si nemohu odpustit historku která se týká právě již zmiňované čočkovky (výňatek z kroniky):

"Slavnostní večeři na uvítanou měla představovat čočková polévka, všichni se na to těšili, ale to neměli dělat. Při vaření a ochutnávání se nám začalo něco nezdát… Měla takovou divnou chuť... Po čem jen to chutná??? Dyť je to jak větrový… Že by dali do čočkovky místo majoránky mátu? To snad ne! Vendy hrábla do hrnce až na dno a na vařečce uplěla jakási hmota-vypadalo to jak…jak žvejkačka. A nejen vypadalo-byla to žvejkačka- Orbit která snižuje pH v ústech. Jenže nám snižovala pH v polívce. No, větrová čočkovka "nič moč". Já si dala radši suchej chleba."Dobrou chuť přeje Roura.

Náhodou já si polívku dala a byla dobrá. Ještě abych objasnila jak že se ta žvýkačka dostala do polívky.. To si jeden nejmenovaný :o) odložil žvýkačku na víčko prázdné láhve. Jenže láhev prázdná nezůstala jelikož jsme potřebovali vodu. No a ta žvýkačka si asi chtěla zaplavat takže z víčka spadla… a z tý vody jsme uvařili polévku…no a dál už to znáte… :o). Co z toho všeho plyne si jistě domyslíte: "Neodkládejte žvýkačky na víčka prázdných láhví!!! a Nalezněte chuť i v něčem co je zdánlivě nechutné nebo umřete hlady!!!" Další úryvek z kroniky:

"Brzy jsme se sebrali a šli do hajan. Pepu to štvalo, prej s námi nic není. Ale myslim, že jsme opravdu byli unavení. Zalezli jsme do spacáků a těšili se na ráno na to, jak pro nás Pepa, náš velký vůdce, vymyslel príma hry :o)." Evík

V noci se sejně nikdo moc nevyspal… někteří vůbec (já) protože jim bylo špatně a někteří se vyspali, ale špatně protože je někdo (já) pořád rušil svými záchvaty kašle.-tímto se chci omluvit a poděkovat Bohouškovi který mi po dvou hodinách, co to vážně už nemohl poslouchat, teda podal ty kapky proti kašli :o))).

Ráno bylo příjemné, poprvé jsme totiž uviděli náš "nový domov" (to jsem zapomněla říct, že v chaloupce nebyla elektrika-samozřejmě, ale ani petrolejka, jen pár svíček). Po rychlé snídani už nás čekal první program. "Znáte tu pohádku o tom jak děděček měnil až vyměnil…?" zeptal se významně Pepa a některým z nás začalo svítat. "No jak měl krávu a měnil až mu nakonec zbyla jen jehla a tu ještě ztratil v kupce sena…." (velice poučné..) "No tak vy to budete hrát opačně. Vezměte si z KPZ jehlu a kdo do oběda bude mít nejlepší úlovek, vyhrál." Kdo by řekl kolikrát tuhle pohádku budeme ještě muset tlumočit obyvatelům Štítné. A tak jsme vyrazili, kupodivu náš instinkt nezklamal a tak jsme do vesnice došli úplně v pohodě a bez bloudění. A mohlo začít vyměňování: jehla- sklenička (asi z roku 1960)- kytička- kravička- výrobky z hlíny- sušenky- rádio (nefunkční, podotýkám!)- volejbalový míč a tak dále… (naše skupina) Příjemně nás překvapilo jak byli všichni vstřícní, většinu z nich jsme dobře pobavili :o). Druhá skupina narazila na pána který dříve skautoval a tak jejich konečnou "trofejí" byl slibový odznak. Čekal na nás vytoužený oběd a Pepa :o)). Byl zvědav jak jsme pochodili… Z kroniky:

"Jen co jsme to zhltli už zas Pepa řikal, že nic neděláme, že se flákáme a ať prej mažem na další hru-jen takovou poobědovou partii šach si prej dáme… Tak jsme šli, hrálo se netradičně- na louce na šachovnici 2x2 metry a před každým tahem se plnily úkoly. Jedna hra nám trvala 3 hodiny…"

- náhodou to bylo fajn, akorát na tah člověk měl jenom deset sekund a to si nestihl tu obrovskou šachovnici ani prohlídnout natož hrát ale o to to bylo zajímavější…a překvapivější… Ještě jsme hráli nějaký hry na louce, ale pak už přišla večeře a po ní další velice nevinně znějící hra: Želvičky a dětičky.. :

"Jenže dětičky byly pěkně zákeřný, tahaly dětičky za nožičky a bránily jim v postupu do svahu k vytoužené hranici. Želvičky lezly pozadu "račím" způsobem a když se jim podařilo vylézt až nahoru a přelézt hranici seběhly dolů a lezly znovu…."

Po hře se role vyměnily. Taková kratičká hra, jen čtvrthodinková… ale úplně nás vyřídila. A to nejenom nás ale i naše oblečení- viz fotky. :o). Večer byl veselý, Pepa ještě s někým odešel do vsi pro vodu a tak jsme se poddali bujaré zábavě a skládání písniček (naše výtvory sem pro jistotu dávat nebudeme… :o) ). Když přišel Pepa čekala nás opět organizovaná zábava-každý kreslil obličej toho kdo ho nejvíc ve Štítné štve (hádejte kdo tam byl nejvíckrát :o)) ) a na něm výrazně to co se mu na tom člověku líbí. Pak jsme vymýšleli ódy na Pepu a to taky dopadlo docela zajímavě-škoda že jsme je pak ztratili.. :o(. Další den utkvěl v mojí paměti pouze matně. Hráli jsme dost her, z toho si vzpomínám na jednu kde jsme získávali části šifry a tu potom luštili. Luštění nám trvalo asi hodinu a pak jsme na to přišli úplně náhodou- dost těžký to Foflýk vymyslel! Pak jsme se opravdu nějakou dobu váleli-hráli scrabble a tak…(odtud asi vznikla Pepova myslná představa že jsme se pořád váleli)…. Večer měl být "fakt drsnej" jenže nepřišel Pepův kámoš a tak z toho nic nebylo :o((… k radosti některým. Přesto měl Pepa přichystané ještě něco. Večer nám řekl ať si vezmeme šátky a jdeme ven. Jenže to mu moc neprošlo, protože většina lidí řekla, že ani náhodou, že už her bylo dost. To my hravější :o) a také ti co Pepovi chtěli udělat radost jsme to přijali s nadšením a natěšení vyběhli před chatu (byli jsme jen čtyři :o( ). Tam nám Pepa zavázal oči a rozdělil nás na dvě dvojice. Vedl nás pryč od chaty. Asi po čtvrt hodině chůze lesem nás zastavil a povídá. Tak a teď se vraťte zpátky k chatě. Já budu s váma a kdybyste šli někam kde je nebezpečí tak budu pískat. Jinak o mě nebudete vědět. Hm, dobrý… Já byla ve dvojici s Efčou a tak jsme vyrazily směrem kde jsme tušily chatu… Zezačátku jsme šly docela jistě, ale s dalšími kroky jistota ubývala stále víc a víc. Nakonec jsme se dostaly na louku. S trochou štěstí by to mohla být "naše" louka, ale to asi ne..tak jsme chodily pořád dokola, zkoumaly jak jde vítr a tak…. Několikrát jsme našly okraje louky-les(to jsme se pak dozvěděly, že ten les byl strom před naší chatou). Po hodině chození sem tam jsme přišly k jakési budově. To bylo nadšení když jsme zjistily že je to naše chaloupka!!!! :o)) Díky Pepo tahle hra se mi vážně moc líbila!!! Už ani nevím co se dělo ten večer, jenom si vzpomínám že někteří z nás se tvářili opravdu hodně unaveně a taky nevrle a tak nebyla nic moc zábava. Další den ráno jsme sbalili všechny věci. Čekal nás opět den cestování- tentokrát opravdu veselý. Ve vlaku jsme si zahráli všechny možné i nemožné hry a tak cesta utekla příjemně rychle. Málem bych zapomněla na zastávku v Brně a jeho prohlídku s Pepovým výkladem :o)-opravdu pěkné město… To je asi vše co bych o této nevinné akci napsala. Závěrem chci poděkovat Pepovi za spoustu zajímavých zážitků z jeho her a programu a omluvit se za to jak jsme se chovali, jak jsme ho zlobili a tak… já vim že jsi po týhle akci řekl nás už nikam nevezmeš, ale já Tě znam a tak se těšim na letošní roverskou akcičku "za odměnu" :o)).
Vendy

Foflyk: Fotografie z této akce naleznete překvapivě ve fotogalerii:o)