Je 17.8 ráno a nádraží vládne neobvyklý ruch. Kdo nechápe co se děje pochopí když přijde blíž a rozezná asi 40 lidí ve skautských krojích. Vládně mírně nervózní avšak veselá atmosféra… „Hlavně aby ten můj Pepíček měl všechno“ stará se maminka, zatímco Pepíček už pobíhá kolem s kamarády. Vždyť je od začátku prázdnin neviděl!! Po hodině nakládání a srdceryvného loučení konečně odjíždí vlak… Maminky a tatínkové mávají ostošest, my samozřejmě taky, aby se neřeklo, vyšleme poslední vzdušné polibky a pak se pohodlně usadíme ve vlaku-konečně jsme se jich zbavili! :o)

Cesta na tábořiště není nejkratší, ale zvědavost nás žene kupředu. A tak jsme okolo oběda na místě. Před námi se rozléhá malá louka ohraničená ze všech stran lesem a rybníkem. Vládne tu rušná atmosféra-stavění tábora je v plném proudu a tak většina z nás neváhá, shodí batoh, převlékne kroj a dá se do práce. Navečer máme před sebou tábor jako vyšitý, je tu ještě hodně práce, ale to hlavní máme-stany, stožár, latrínu a kuchyni :o). Všichni si zaslouží pořádné koupání a tak vyrážíme prozkoumat nedaleký rybník….

Žádný pořádný tábor by se neobešel celotáborové hry a tak se ani nikdo nediví když se navečer uprostřed táborového náměstíčka objeví zvláštní postavy. Ovšem překvapení nechybí, koho představují??? Na sobě mají bílá roucha, na hlavách věnce a o něčem živě diskutují. Usadí se a diskuse přechází v hádku. Vyostřuje se tu spor mezi Athénou a Spartafylem (pozn.-Spartafylos je postava čistě smyšlená) o tom kdo je vlastně lepší. Jestli moudrost Athény nebo dravost Spartafyla. Do sporu se brzy vkládá Zeus. Aby se ukázalo kdo je mocnější ať za oba Bohy bojují smrtelníci. A tak vznikla Sparta a Athény. Dva protivnické tábory, jejichž občané se denně potkávají a kromě rivality udržují i dobré sousedské vtahy. Ovšem Athéna a Spartafylos jsou nesmiřitelní a tak jsou smrtelníci nuceni bojovat.

Athény Zelí Karel Jindra Johny Kašpi Králík Vojta Kubajz Elis Novinářka Terka Julča Anetka

Sparta Kolja Jana Tom Dave Vořech Pavel Křeček Dan Káťa Ufounek Anička Jitka Lucka

Další den nastává velký problém: máme dvě města se svými občany, ovšem města nemají vedení a bez vedení nemůže pořádné město fungovat. Bozi se rozčilují a tak celý den probíhají domluvy o tom kdo by mohl být lepším Stratégem. Z večerních voleb vychází najevo, že díky propracovaným kampaním nejlépe uspěla Jana a Karel.

Jen co je problém vyřešen je tu další den a s ním další potíže. Bozi zuří protože je nikdo neuctívá. Je nutné tedy postavit oltáře. Jen jedno místo by bylo podle bohů pro oltář nejlepší a tak se strhne urputný boj Sparty a Athén na život a na smrt. Absolutním vítězem této bitvy se stávají Athény a tak je Sparta nucena nalézt jiné místo pro oltář. Celý den mají občané na to, aby své oltáře ve volných chvílích co nejkrásněji ozdobili. Večer slavnostně vedou své patrony (Athénu a Spartafyla) na posvátná místa.

Hned další den ráno za to také vyslouží odměnu-na oltáři u každého jména čekají na každého stříbrňáky. Co s nimi se brzy také dovídají, odpoledne přijíždí kupec z daleké Persie s exotickým zbožím. Z dražby mnoho občanů neodchází s prázdnou a kdo nenakoupil, nevadí, peníze se ještě budou hodit!

Šestý den přichází nečekaná pohroma, města jsou zničena a tak jsou naši Řekové nuceni odejít z rodného kraje. S těmi nejnutnějšími věcmi (karimatka, spacák, nůž, KPZ, jídlo a pití) se odebírají založit nová města. Aby získali materiál na stavbu přístřešku a nádobu na vaření a další nutné věci, musí plnit úkoly které zadají bohové. Úkoly jsou zašifrované a tak k jejich splnění vede dlouhá cesta. Postupně se ale oběma městům podaří získat vše potřebné a tak večer mají přístřešek i plné žaludky. Vše se schyluje k nočnímu boji o totemy. Města se opět ocitají na nepřátelské půdě ze které vycházejí s vítězstvím Athény. Po urputném boji jsou občané unavení a tak většina jde spát, někteří ještě setrvají u Sparťanského ohně v přátelském rozhovoru. Ráno po boji nezbývá než rozbořit provizorní města uklidit a vydat se zpět do rodného kraje kde už je opět klid.

Ještě ten den nás čeká velmi zajímavý zážitek- exkurze do ponožkárny v Krči. Velice sympatický ředitel nás provede po areálu továrny a vysvětlí nám jak složitý a promyšlený je postup výroby ponožky. Na závěr dodává zajímavou informaci- že tato továrna vyrobí za měsíc asi 50 000 párů ponožek. To znamená pět párů ponožek na obyvatele Milevska na měsíc. To by nebyla pořádná exkurze kdybychom po návštěvě ponožkárny nezašli do obchůdku nakoupit ponožky za výrobní ceny! A tak ještě alespoň hodinu nakupujeme a nakupujeme. S úsměvem na tváři a čistými ponožkami opouštíme civilizaci a vracíme se zpět domů.

Kdo neznal pověst o Minotaurovi dostal další den možnost poznat ji zblízka na vlastní kůži. Skoro celé odpoledne bloudili naši Řekové složitým labyrintem a snažili se dostat k cíli. Bez spolupráce a dobré domluvy se nelze dostat k cíli a tak nakonec v boji drtivě zvítězila Sparta. Po boji zbývalo ještě připravit dříví na večerní slavnostní oheň. Slavnostní proto, že právě v tento den se půlil náš tábor. Zazpívali jsme si spoustu písniček a zahráli i nějaké hry, ale přesto nám bylo někde v koutku duše smutno. Začínala druhá část tábora a ta, jak všichni vědí utíká mnohem rychleji….

Další den se dva z nás pokoušejí plnit Tři orlí pera. Ovšem neúspěšně. Jak sami přiznávají mlčení je těžší než se zdá, to jim ovšem nebere chuť zkusit to znovu. Odpoledne se strhne další bitva o totemy, tentokrát však za světla. Boj je dlouho vyrovnaný, ale nakonec se Athéňanům podaří ukořistit sparťanský totem.

Poseidón se zlobí že jej nikdo neuctívá a tak je další den ve znamení vody. Hned ráno jsou všichni po dvojicích vysláni na stopovací závod s úkoly. Všichni musí mít oči otevřené aby našli cestu k cíli. I přesto se někteří ztratí. Nakonec ale cíle všichni zdárně dosáhnou. Hned pak se dozvídají že v potoce jsou ukryty indicie které jim pomohou získat správnou oběť pro boha Poseidóna a tak je opět rozpoután boj mezi Spartou a Athénami o lahvičky se šiframi. Ovšem obyvatelé jsou líní šifry vyluštit a zapomenou na hněv boha Poseidóna. Odpoledne řekové věnují stavbě námořního loďstva. Snaží se o krásu i propracovanost svých lodí a tím na čas uklidní rozhněvaného Poseidóna.

Ovšem další den vyjde najevo, že občané zapomněli na oběť pro Poseidóna tak se dávají do luštění šifer. Moc se jim nedaří, ale nakonec přeci jen zjistí místo kde jsou ukryty plody z nichž musí vyrobit oběť. V noci ještě všechny čeká stezka odvahy. Starší hned po ní mají ještě pokračování. Jsou odvezeni na neznámé místo a musí se vrátit zpět do tábora. Netrvá dlouho a první dvě skupiny jsou zpátky. Třetí se někde ještě zapomněli ale nakonec s také úspěšně vrací zpět do tábora.

Ráno čeká na nástěnce obrovská cedule HLADOMOR!!! občané byli neposlušní. Už tři dny mají přinést oběť Poseidónovi a pořád nic. Bohové jsou rozčílení a tak se Řekové rychle dají do výroby obětí. Nakonec si bohy dokáží usmířit a tak hladomor opadá.

Přichází konec tábora a s ním slavnostní slibový oheň. Čeká nás spoustu příprav ale příjemných, hlavně pro ty, které čeká jejich slib. Večer před ohněm už všichni prožívají slavnostní atmosféru a slibující i trošku nervozitu, ale nakonec se vše vydaří a všichni od něj odcházejí spokojení a veselí :o).

Čeká nás poslední celý den na našem tábořišti a tak už začíná být trošku smutno. Samozřejmě, že se všichni těší domů, ale co až tam nebudou všichni ti kamarádi které máme kolem sebe tady? Čeká nás spousta uklízení a balení. Ještě ale nebyl vyřešen spor mezi Athénou a Spartafylem, na to bychom málem zapomněli! Navečer, když se Řekové vrací z procházky uvidí všechny bohy uprostřed tábora ve velké hostině. Diskutují a ládují se vším možným co mají kolem sebe na mísách. Strhne se motlitba občanů kterou bohové ocení a tak pozvou řeky na hostinu. Pochválí je za to jak bojovali a Athéna se Spartafylem usmíří dlouholeté spory. Po hostině ještě probíhá volná zábava ale pak už se všichni odebírají už naposledy do svých spacáků. Usínají s radostným pocitem, že všechny spory se vyjasnily a že vlastně všichni zvítězili.

Ráno už zbývá jen zabalit uklidit, pak cesta na vlak do Protivína a odtud přes Písek domů. Ve vlaku většina z nás mlčí, nebo spí. Znáte ten pocit když se vracíte domů. Jste šťastní co jste zažili, ale je vám smutno že končí něco krásného a traky se těšíte domů až to všechno budete vyprávět. Ovšem nemusíme být smutní, vzpomínky zbudou a na tenhle tábor budeme všichni vzpomínat ještě hodně dlouho…