"Tak co, máš všechno?" "Kdyby se ti stejskalo, tak nám zavolej" "Nenechal sis něco doma?" "Vrať se nám celá!" "Jé, on jede taky!" " Užij si to tam" "Neboj, já se vrátim!" "Jaký to asi bude letos?" "Jé ahoj!" "Moc vedoucí nezlob!" "Těšíš se?" ….Tak to vypadá vždy když se někam jede… všichni se těší… někdo přemýšlí co všechno zapomněl doma, jiný zas uklidňuje maminku, která je slabší povahy a nemůže odloučení od svého milovaného dítka unést, další se vítá s kamarády, někdo utíká domů pro to, co zapomněl…bývá to veselé…Leckterý kolemjdoucí chodec se nad tím pousměje, některý třeba i zamračí, ale to nás nerozhází, těšíme se … Za chvíli přijede vlak, který nás odveze do Tábora, odkud nás ještě čeká 7-mi kilometrová cesta podél toku řeky Lužnice až do tábořiště na Matoušovském mlýně... Foflyk: Sedm kilometrů by neměl být problém, ale v podmínkách (horko,těžký terén apod.) , v jakém jsme šli se nám to z Tábora do tábora zdálo být nekonečně daleko...

...tak to by bylo něco na úvod…už víte, jak to asi vypadá, když odjíždíme na tábor… a teď vám budu vyprávět, co všechno hezkého jsme dělali a co jsme zažili..:

    Jak už jste si jistě domysleli, tábor se konal na Matoušovském mlýně (nedaleko obce Dražice ) na břehu řeky Lužnice… Jako každý rok jsme si vše museli sami postavit. Spali jsme ve stanech ( ti mladší ve stanech s podsadou ), velcí kluci spali v týpý a vůdci v Maschi ( tak říkáme našemu velkému vojenskému stanu ). Tábor byl rozdělen na dvě části. Byli jsme zde dva týdny, a tak první týden byla příprava na tábor, jejíž hlavním vůdcem byl Zdeněk (ZVVZ) a druhý týden byl tábor, hlavním vůdcem byla Jojinka (Lída). Po celý tábor jsme byli rozděleni na čtyři stejné skupiny : Predátoři, Gladiátoři, Správná pětka a Zombíci. Foflyk: Jména skupin nejsou sice moc skautská, ale vymysleli si je sami. A to se cení. Tyto týmy spolu soutěžily a podle umístění v soutěžích každý z týmu dostal určitý počet Matoušáků (táborových peněz). Poslední den byla "dražba", kde jsme si za své "vydělané" peníze každý něco koupil……..Foflyk: A tak jsme kupovali a kupovali, prodávaly se nejdříve "Ztráty a nálezy" ale potom snad úplně všechno, na co si skautík zblblý čtrnáctidenním pobytem mimo civilizaci vzpomene. Od Autíček (to ale nejni pravda...) přes čokolády (to pravda je) až po žvejkačky (ty tam asi taky nebyly)

Každý den měl svůj řád. Ráno budíček a ihned nástup na rozcvičku.Po rozcvičce snídaně, po snídani úklid a stanů a nástup. Na nástupu vztyčení vlajky, většinou vyhodnocení soutěží z minulého dne a určení programu na dopoledne (převážně úklid a příprava dřeva). V průběhu dopoledne (asi v 10.00) svačina. Ve 12.00 oběd a polední klid. Odpolední program (většinou hry), svačina. Večeře, po večeři nástup (ohodnocení dne, určení služby do kuchyně, vůdce a rádce na další den,…), večerní program. Krátce před desátou večerní hygiena a v 22.00 večerka. Každou noc někdo hlídal tábor (na začátku tábora hlídali vůdci, potom i my mladší, střídali jsme se po dvou hodinách). V průběhu tábora jsme byli na výletě v Příběnicích (na hradě) a v Dražicích… Vždy jsme si po cestě i v cíli užili spoustu legrace… Jako na každém táboře zde někteří z nás skládali skautský, či vlčácký nebo světluškovský slib. Na slavnostní slibový oheň přijeli starší věrní skauti, jako například bratr Boula a mnoho dalších příznivců milevských skautů. Po slibování jsme hráli mnoho her, které pro nás připravily Verča, Zahradník a Pavla. Mnoho starších skautů se zde pokusilo složit jednu z nejtěžších zkoušek, zkoušku tří orlích per… Nakonec jen Jana S. a Vláďa dokázali, že jsou tak dobří skauti, aby vydrželi den a noc nepromluvit, den a noc nic nesníst a den a noc být sami mimo tábor.